HISTORIE
První pěší divize (1st Infantry Division – 1ID) americké armády, je nejstarší divizí US Army a je v nepřetržité službě od své aktivace 24. května 1917.
Divize, původně nazývaná „První expediční divize“ (1st Expeditionary Division), vznikla ve Fort Jay ve státě New York. Krátce po svém vzniku byla divize poslána do Evropy, aby se zapojila do bojů První světové války. Poprvé se do bojů zapojili divizní dělostřelci, jež zahájili palbu na nepřítele 23. října. O dva dny později utrpěla divize první ztráty, jež byly zároveň prvními ztrátami USA ve válce. Následně byla jednotka přesunuta do provincie Picardy, kde měla posílit bojem vyčerpané francouzské jednotky. Po vyčerpávajících bitvách u vesnice Cantigny a městě Soissons se divize zúčastnila poslední významné bitvy První světové války, v Meuse-Argonnském lese. V okamžiku skončení války se 1ID nacházela v Sedanu, nejvýchodněji ze všech amerických jednotek. Vojáci byli také prvními Američany, jež vstoupili na území okupovaného Německa
1ID ztratila v bojích celkem 22668 mužů a pět jejích vojáků získalo Medaili cti (Medal of Honor – MoH), nejvyšší americké vojenské ocenění.
Na rozdíl od mnoha jiných, nebyla divize deaktivována a fungovala i v meziválečném období.
Po vstupu USA do Druhé světové války roku 1941, byla 1ID první americkou jednotkou vyslanou do Evropy. Vedla spojeneckou invazi do Severní Afriky, kde po vylodění v listopadu 1942 utrpěla těžké ztráty v bitvě u Kasserinského průsmyku. Bojem zocelená jednotka se následně zúčastnila invaze na Sicílii Poté se vrchní velitel spojeneckých sil, generál Eisenhower rozhodl využít vyloďovacích zkušeností divize při operaci Overlord, tedy vylodění se spojeneckých jednotek v západní Evropě. Během Dne D, 6. června 1944 se divizi i přes tuhý odpor nepřítele podařilo prorazit a zajistit předmostí. Následovaly měsíce bojů v náročném francouzském terénu. V září prorazila jednotka obávanou německou linii obrany, zvanou Siegfriedova linie a obsadila prní německé město, dobyté Spojenci – Cáchy. Následně se zúčastnila bitev v Hurtgenském lese a Ardenách.
Konec války zastihl 1ID v Československu, kde mimo jiné osvobodila pracovní tábor v Sokolově. Divize během války ztratila 19488 mužů a 16 jejích vojáků obdrželo MoH, čemuž se žádná jiná americká jednotka nemohla rovnat.
Do roku 1955 zůstávala 1ID v západním Německu, kde plnila své studenoválečné úkoly. Poté byla přesunuta do Ft. Riley v Kansasu.
Roku 1965 se divize stala jednou z prvních jednotek vyslaných do Vietnamu, aby tam bojovaly proti komunistickému Severnímu Vietnamu. V následujících letech se jednotka aktivně zapojovala do bojů proti Vietcongu, především v oblasti džungle okolo Saigonu a také v nechvalně proslulém „Železném trojúhelníku“. Zúčastnila se také obranných bojů při takzvané ofenzívě Tet. V roce 1970 byla 1ID v rámci „pacifikace“ konfliktu stažena zpět do USA. V džunglích Vietnamu přišla divize o 22185 mužů. MoH obdrželo 11 příslušníků 1ID.
Vojáci 1ID byli opět povoláni do boje v roce 1990, kdy se zúčastnili operací Desert Shield a Desert Storm, na pomoc Irákem okupovanému Kuvajtu. Divize byla na špici amerických sil a rychlým přesunem se jí podařilo odříznout jednu z nejvýznamnějších ústupových cest irácké armády. Během 100 hodin trvajících bojů zničila divize více než 500 nepřátelských tanků a získala 11400 iráckých zajatců.
Po návratu do USA byla divize reorganizována – velitelství a první a druhá brigáda byly přesunuty do německého města Würzburg, zatímco 3. brigáda zůstala ve Ft. Riley.
Následně se 1ID zůčastnila mírových operací na Balkáně, a to dvou – v letech 1996-1997 byla dislokována v Bosně-Hercegovině, poté v letech 1999-2000 v Kosovu.
Roku 2003 byly elementy 1. brigády nasazeny v Iráku, kde se zúčastnily operací v tzv. Sunnitském trojúhelníku. Zbytek divize pak do Iráku dorazil v únoru 2004 a zahájil svou činnost právě v této oblasti. Vojáci 1ID se účastnili jak boje proti povstalců, tak i akcí zaměřených na rozvoj a restrukturalizaci Iráku. Po roce se divize vrátila zpět do svých domovských základen.
V roce 2006 došlo k dalším změnám – s výjimkou 2. brigády se celá divize vrátila zpět do Ft. Riley.
2. brigáda části 1. byly následně opět nasazeny do Iráku, především v Bagdádské oblasti, odkud se vrátily až v roce 2008. 4. brigádní bojový tým (Brigade Combat Team – BCT) byl v roce 2007 nasazen taktéž do Bagdádu.
Červen a červenec 2008 byly měsíci, kdy byla do války proti teroru vyslána další jednotka 1ID, tentokrát 3. brigáda, jež byla nasazena v extrémně nebezpečném afgánském údolí Korengal, kde došlo v jejich řadách k největším ztrátám, jaké kdy kterákoliv americká jednotka během války proti teroru měla.
V letech 2008-2009 pak byl 2. BCT nasazen v Iráku, opět v okolí Bagdádu.
Během nasazení v Bagdádu obdržel jeden z vojáků 1ID MoH, bohužel in memoriam.
V současné době se divize skládá ze čtyř BCT (dvou pěchotních a dvou těžkých) a letecké brigády.
INSIGNIE
Neoddělitelnou součástí 1ID je divizní insignie, takzvaná Big Red One, neboli Velká červená jednička. Dodnes se neví, jak přesně znak vznikl, existují dvě teorie.
První praví, že během První světové války byly zásobovací nákladní auta pro 1ID vyráběny v Anglii. Aby nedošlo k nějakým omylům, byla vozidla označována výraznou číslicí „1“.
To později inspirovalo vojáky divize k tomu, aby sami začali nosit podobné označení.
Dle druhé teorie, se tehdejší velitel divize usmyslel, že každá jednotka by měla mít svůj znak – vystřihl tedy ze svých červených flanelových trenýrek červenou jedničku a rozhodl se ji zavést. Jeden poručík si však dělal legraci z původu této jedničky, a byl generálem vyzván, aby vymyslel něco lepšího. Poručík tedy vystřihl z uniformy jednoho zajatce kus látky ve tvaru štítu a následně na něj onu jedničku položil, čímž vznikla ona charakteristická insignie.
MOTTO
No mission too difficult, no sacrifice too great, duty first!
Žádná mise není příliš obtížná, žádná oběť přílíš velká, povinnost především!
