BIG RED ONE - Military page

Politická situace před Operací 

Generál Schwarzkopf a americký předseda spojených náčelníků štábu generál Colin Powell, jako veterán Vietnamské války věřil že boj proti Iráku musí být maximální síla. Prezident George Bush souhlasil a dovolil svým generálům naplánovat operaci.

Generál H. Norman Schwarzkopf (vlevo) a generál Colin Powell

  


Po soustředění všech sil vojska Koalice čítala přes šest set padesát tisíc vojáků. OSN dala Iráku ultimátum, aby stáhla svá vojska z Kuvajtu. Husajn, který věřil, že jeho 

,,zkušená milionová armáda'' zvítězí, a byl přesvědčen o tom, že ani Spojené státy, ani 

Organizace spojených národů se nebude chtít angažovat v dlouhotrvající válce, 

tento požadavek ignoroval.

Husajnova armáda ve skutečnosti měla pouze asi třetinu mužů z počtu, který uváděl, a mnoho z jeho 

nejlepších mužů padlo ve válce proti Íránu. Husajn také během let propustil nebo nechal zabít mnoho 

svých zkušených a zdatných důstojníků, protože se obával, že by se mohli pokusit o uchopení vlády

 v zemi.

Začátek Operace Desert Storm 

Časně ráno 17. ledna 1991 se nad Irákem objevily koaliční  bombardéry a stíhací letouny a zničily Husajnovu

protiletadlovou a komunikační síť. Většina jeho vzdušných sil byl zničena na zemi. Po dobu dvou týdnů přelétaly letouny koalice nad Irákem a ničily vojenské vybavení a pozemní jednotky.

Navzdory svým ztrátám a neúčinné obraně svých vojsk Husajn odmítl další požadavky na stáhnutí

svých

jednotek v Kuvajtu. Dne 29. ledna vyslal mechanizovanou divizi do útoku an Saudskou Arábii. Útočící jednotky postoupily o 13 kilometrů, než vojska Koalice zničila přes 80 procent iráckých vozidel, zabila stejné procento mužů a zbývající útočníky zahnala na spěšný ústup zpět za hranice.

Podruhé se Husajn pokusil rozštěpit síly koalice rozmístěním balistických střel středního doletu proti Izraeli. Kdyby Izraelci vstoupili do konfliktu, mnoho jejich dlouholetých arabských nepřátel by vypadlo z Koalice. Když útoky proti Izraeli nevyvolaly očekávanou izraelskou reakci, Husajn obrátil své střely proti výchozím prostorům spojenců v Saudské Arábii. Kromě toho, že si vyžádal několik málo obětí se tento útok rovněž ukázal jako neůčinný.

Husajn dál ignoroval požadavky na stažení vojsk z Kuvajtu. Když už bylo zřejmé, že jen vzdušné útoky nepostačí k dosažení úspěchu, připravily se ke vstupu do Kuvajtu a Iráku pozemní jednotky. Dne 24. února 1991 Schwarzkopf zahájil operaci Pouštní bouře několika klamavými útoky podél kuvajtské hranice, zatímco hlavní část koaličních vojsk otočila svým západním křídlem v širokém háku zvaném ,,Ave Maria''. Postup napříč pouští se prakticky nesetkal s odporem. Iráčané se vzdávali komukoliv, kdo se k nim přiblížil, včetně pomocných oddílů a reportérů. Husajnova skvělá armáda kapitulovala téměř bez boje. Během několika set hodin od začátku koaličního útoku byl Kuvajt osvobozen. Podle pozdějších tvrzení dosáhly počty 

iráckých obětí šedesát až sto tisíc, ale tyto údaje byly značně nadsazené. Skutečný počet iráckých obětí 

se pohyboval mezi osmi a patnácti tisícy, dalších pětadvacet tisíc iráckých vojáku bylo zraněno a více než 

osmdesát pět tisíc jich padlo do zajetí. ztráty koalice činily necelých pětset obětí.

Ačkoliáv toto vítězství Koalice bylo význemné, nebylo úplné. Nepřesné informace nafoukly  počty

iráckých sil, což bylo příčinou toho, že velitelé na západním křídle postupovali pomalu a s největší

opatrností. Výsledkem toho, že když Husajn požádal 28. února o příměří, mnoho z jeho nejlepších 

obrněných jednotek se stáhlo do bezpečí.Jeho ustupující jednotky navíc zapálily stovky ropných

vrtů a zanechaly Kuvajt v plamenech a vzduch v zemi zčernaný kouřem.